Volná typografie

Dává to smysl? No jasně. Co si pamatuji, vždy mně bavilo překračovat jasně nakreslené hranice. Experimentovaní s typografii kdy se na jednu stranu vracíš do historie a na druhou stranu se posouváš někam kde to neznáš je jenom další krok. Miluju různé etapy lidské civilizace a zejména dynamický vývoj umění a designu po druhé světové válce. Baví mně retro, ale ne jako kopie převedená do současnosti, ale jako inspirace. Když maluješ písmenka štětcem na dřevěnou desku dotýkáš se starého řemesla přestože tvoje tvary jsou jinde. Stylizuješ tvar, řešíš barvu, světlo a tmu stejně jako jednotlivci před tebou. V písmu ukázaná platí a co si nakreslil a namaloval, vypiplal, dotáhnul do konce, jsou tvoje záznamy, body na téhle cestě a nejde to jinak okecat.  Živelnost, šablony, punk, trash, cringe, legrace, přehnanost nebo pečlivá práce a dvacet verzí v koši potvrzené výstupem ve formátu obrazu na stěně. Dává to smysl? No jasně. 

Více zde https://rofisrof.blogspot.com/

Robert Fiškandl